Nikdo Není Dokonalý

Nikdo není dokonalý, ale já jsem nikdo. Taky se vám stalo, že jste chtěli být dokonalý? Dokonalost byl cíl mé cesty. Chtěl jsem být ten nejlepší. A jak to se mnou nakonec dopadlo?

Když jsem byl na základní škole, tak tento citát znal snad každý. Nemluvě o tom, že jsme měli v TV dokonce stejnojmenný pořad. Dneska si mladší generaci dokáži představit zpívat písničku od Hannah Montana anebo nošení různých vtipných triček s nápisem „Nikdo není dokonalý, ale já jsem Nikdo“.

Jedna věc je něco vědět, a druhá je, si to uvědomit. Jako příklad si můžeme vzít japonské rodiče, kteří určitě vědí, že jejich děti být dokonalé nemohou, ale přesto to po nich vyžadují. Není to trochu ironie?

Všichni Jsme dokonalí

Tohle spojení už asi slyšelo méně z nás. Jedná se o přesný protiklad, nicméně význam frází se nevylučuje, naopak je to jen jiný úhel pohledu na stejnou věc.

To, že mezi námi existuje dokonalost, jsem si jako malý kluk nedokázal představit, a tak bych tuto polemiku nechal až na pozdější kapitoly.

Proč Jsem Chtěl Být Dokonalý

Na základní škole se většinou setkáváme s celou řadou nepochopení. Jako malé děti nás zajímá hlavně to, aby nás ostatní měli rádi a zapadli jsme do kolektivu. Já jsem nebyl výjimkou a tak jako ty, jsem si přál být ten, koho budou mít všichni rádi.

Byl jsem zrovna ve třetí třídě, kdy u nás vypuklo jedno z největších davových šílenství a tím byli pokémoni. Ne, nemyslím Pokemon Go, myslím japonský seriál, spolu s kartičky, samolepky a dalšími suvenýry ve tvarech roztomilých příšerek.

Ptáte se, jak souvisí Pokémoni s dokonalostí? Pamatujete si na hlavní úvodní znělku? Jestli ne, pojďme si ji připomenout: „Já chtěl bych být tím nejlepším, jak nikdo přede mnou…“. Se znělkou jsem se sžil. Také jsem chtěl chytit všechny. Chtěl jsem být ten nejlepší!

Chci Být Nejlepší

„Co to vlastně znamená být tím nejlepším? Jak být někým, koho mají všichni rádi?“ zamýšlel jsem, jak se zalíbit svým spolužákům. Moje odpověď zněla jednoznačně: „Chci být nejlepší úplně ve všem. Chci být pan dokonalý. Pak mě budou mít všichni rádi.“

Cesta k Uvědomění

Asi nikoho nepřekvapuje, že jsem ve třídě nebyl zrovna populární. Byl jsem takový nerd. Ostatně, kde jinde bych vzal motivaci něco změnit? Cesta za dokonalostí začala sledováním mých spolužáků. Snažil jsem se být názorově nevýrazný, tichý, všem mlčky naslouchat a zjistit tak, co mají a nemají rádi. Cílem bylo přiblížit tak svůj obraz k ideálu svých spolužáků.

Můj plán neměl chybu, že? Jednoduchý a efektivní. Naivita myšlenky mě nenechala dlouho čekat. Každý jsme jiný a tak nás nemůže udivit, že máme každý také rozdílné názory. Jedna z mých spolužaček mi pověděla: „Mám ráda vtipné kluky.“ Další moje spolužačka mi sdělila názor opačný: „Mám ráda kluky, kteří se chovají dospěle a nadělají neustále nějaké ptákoviny.“ „Co teď?“ můj mozek šrotoval. „Co v přítomnosti jedné z nich být takový a v přítomnosti druhé makový?“ přemýšlím s malým úsměvem na tváři. „A co v přítomnosti obou najednou?“ zeptám se. Můj mozek se začne mírně zahřívat, zatímco já se dostávám do deprese.

Tudy cesta nevede.

Toto je první ze série článků:

Začátek mé cesty

Nikdo Není Dokonalý