Mezi jednu z nejopakovanějších pouček osobního rozvoje patří: „Dostaň se ze své komfortní zóny, teprve tam začíná osobní růst. Tam se vše začíná počítat.“ Stejně tak odpověděl Muhammad Ali, když se ho reportér zeptal kolik udělá sedů lehů:
„Nepočítám své sedy lehy;
Muhammad Ali
Začínám počítat, až když to začne bolet, protože to jsou ty, které se počítají.“
Jak se Dostat ze Své Komfortní Zóny?
Je mnoho způsobů, jak se dostat ze své komfortní zóny – nakreslení tečky na čelo, obléknutí se do výstředního oblečení, poslech jiné hudby, změna společnosti atd. V zásadě ale stačí udělat něco, co jsme nikdy dříve neudělali.
Proč Vyjít ze Své Komfortní Zóny?
Naše komfortní zóna je stav, kdy odpočíváme. Všechno je nám známé, povědomé a tím pádem i jednoduché. Dobře se na to zvyká. Kolik se toho ale v tento moment vlastně naučíme? Nic moc. Nebo záleží. Takový mnich, který dosáhl nejhlubšího stavu meditace, nikdy z komfortní zóny nevyjde a přitom se může naučit mnoho. My ale nejsme mniši, a tak, pokud se chceme něco naučit, pojďme se vydat z naší komfortní zóny!
Toto je můj příběh o tom, jak jsem se dostal ze své komfortní zóny.
Musíš Vyjet Ven!
Taky už jste slyšeli, že výjezdu do zahraničí se nic nevyrovná?
Spolužáci z univerzity, kteří už se z výjezdu vrátili, mi vypráví: „Kámo, určitě musíš vyjet! Výjezd do zahraničí je to nejlepší, co ti škola nabízí.“
Známý cestovatelští youtubeři (Lost LeBlanc, Benn TK, TheLifeOfJord …) : „Dát v práci výpověď a začít cestovat, bylo moje nejlepší rozhodnutí v životě! Člověk se naučí … Rozhodně všem doporučuji.“
No jo, to já bych vyjel moc rád, ale jak, když neumím pořádně ten cizí jazyk?, zamyslel jsem se s mírně zklamaným výrazem ve tváři.
Velké Rozhodnutí Člověka Cizím Jazykem Nepolíbeným
Stála přede mnou obrovská výzva:
- Hodit vše za hlavu a zůstat v klidu a pohodlÍ domova.
- Kousnout se, zkusit se jazyk ve volném čase doučit, projít anglickým testem na škole a vyjet do koutů neznámých.
Nakonec jsem si vybral možnost druhou: „Kdy jindy se jazyk naučit, než teď?“
Největší Překážka – Zkouška z Angličtiny
Po roce a půl vlažných, ale každodenních domácích příprav byl čas na první zkoušku. Tou dobou už jsem byl v pátém semestru na ČVUT FIT. Test mi přišel dost těžký, ale na dosažení minima, deseti bodů z dvaceti, jsem si věřil. Probuzení do divoké reality na sebe nenechalo dlouho čekat. Vstávat! Máš za pět. Ne za pět jako na základní škole, ale bohužel – výsledek byl stejný (tato věta je zvláštní). Výsledek pěti bodů z dvaceti mi pořádně zahýbal s mým sebevědomím a ambicemi někam vyjet.
Další rok jsem se s testem vůbec neobtěžoval. Byl jsem právě v nejtěžším semestru na celé škole a bylo mi jasné, že bez příprav testem neprojdu. Všechno jsem tak vsadil na poslední kartu. Byl jsem ve druháku na magistru a zbývala mi tak poslední šance vyjet v ročníku třetím.
„Uf, deset bodů z dvaceti …“, nevěděl, jsem, jestli se vůbec radovat, že jsem z testu prošel, anebo smutnit, jelikož jsem byl po třech letech (v minulém odstavci píšeš, že další rok ses nepřipravoval, tedy nesedí roky) domácí snahy odměněn naprostým minimem. No s tímhle výsledkem, si rozhodně svoji vysněnou destinaci a školu nevyberu.
Vzhůru do Taiwanu!
V prvním kole se zkouším přihlásit k výjezdu do USA. Ne proto, že by to byla moje vysněná destinace, ale proto, že kde jinde se naučit anglicky, že? Ze studijního mi snad viděli do mého nitra a samozřejmě moji přihlášku zamítli.
Druhé kolo má ve výběru především asijské státy. Asie mi byla vždycky blíže k srdci. Zejména Japonsko. Jakožto plachý introvert, dbající na etiku a slušnost jsem cítil, že bych si s tamními lidmi mohl rozumět. Japonsko je ale drahé, že? A hlavně s mými výsledky by mě sem nikdy nepřijali. Tak co místo toho nezkusit třeba Taiwan? Zemi s Japonskem sousedící, levnější a vlastně ve všem lepší! Tedy krom těch divnoznaků, kterým říkají písmo.
Zaplať pánbůh, že jsem byl jediný, kdo se na onu univerzitu hlásil! Jinak by mě snad nikam nevzali. A tak místo abych přehazoval nabídky vidlemi, tak mé srdíčko s pokorou a vděkem zaplesalo: „Vzhůru do Taiwanu!”
Něco o Taiwanu nebo Čínském Ostrově?
A tak jsem tady. Na velkém ostrově, který v Taiwanu nazývají lidé Taiwan a v Číně jejich ostrov. To také potvrzuje vízum v pasu, kde je zkratka R.O.C – Republic Of China. Čeká mě osm měsíců v cizí zemi. V zemi plné písmen, která vypadají jako ze světa dětských kreseb. V zemi, kde být bílý je sexy. Na ostrově, kde vládne roztomilost, aneb čím víc si roztomilý, tím víc jsi in. V místě, kde je hustota obyvatel tak obrovská, že rčení „Najdete to na každém rohu.” neplatí, jelikož restaurací tu mezi každým rohem naleznete desítky.
Jak jsem se Dostal ze Své Komfortní Zóny
Už na letišti začíná mé dosud největší dobrodružství. Celý vyjukaný se prodírám skrze davy Asiatů. Místy neznámými a lámanou angličtinou se snažím domluvit s pracovníky na letištní kontrole: “Do you speak English?”, “Yyyyes, a little.“, “Ok, then you won’t have any issue here. Welcome to Taiwan.“
Tak jsem tu. Komfortní zónu jsem nechal doma. Otevírá se přede mnou nový svět. Co mě tu čeká a nemine, toho si ale zatím vědom nejsem.